Rozchod? Život nekončí..

Možná jste si všimli mých ne až tak pozitivních komentářů na FB stránce Kouzlo motivace.

Je to tak, rozpadl se mi vztah, ve který jsem tolik věřila.

V práci nenacházím naplnění. Můj život mi v určitých chvílích přišel dost zbytečný.. Pak jsem si řekla ale, dost bylo „brečení“, je potřeba vykročit do další etapy svého života, ikdyž to stále dost bolí.. Prošli jsme si tím všichni.. Bolí to. Partnerské vztahy jsou tím nejemočnějším, co v životě zažíváme. A když neděláme práci, která by nás naplňovala, také nás to nebaví.

Mírovi chci veřejně poděkovat za krásné dva a půl roku vztahu, kdy jsem prožila chvíle, které s nikým jiným doposud ne. To vzájemné propojení, chvíle, kdy jsme si mohli hodiny povídat a pořád jsme měli o čem. Jsem za to ohromně vděčná, ale je čas jít dál, naše cesty se rozešly..

Ikdyž se „naoko“ usmívám, uvnitř zažívám ohromnou ztrátu. Však to znáte. Nemyslím, že by to bylo o zvyku, ale o ztracených nadějích, představách šťastné rodiny. Já tuto část života, partnerství, prožívám hodně intenzivně. Možná je to také tím, že moje mamka dodnes nemá vztah, který by trval.. Takže jsem před sebou neměla celý život vzor spokojené rodiny, kde by si oba partneři pomáhali, byli spolu šťastní po celý život. Možná proto po tom tolik prahnu, kdoví..

Zažili jste ty pocity, kdy jste si říkali:

• nemám vztah, kdy bych věděla, že se můžu opřít o toho druhého?
• v práci nenacházím svoje poslání, přijde mi, že trpím – dělám svou práci jen pro peníze?
• automaticky i v dalších oblastech mého života se mi nedaří?

Tak pak mi nejspíš porozumíte, to totiž teď prožívám.. Ale nechci tento článek věnovat „bědování“ nad životem.. Vše se nám děje, tak jak má! A nemá smysl to měnit, je čas jít dál. Vyhlížet to krásné sluníčko, které se zrovna skrývá za mráčky. Protože přijde den, kdy mraky odplují a my se sluníme a jsme vděční za ty mraky, protože jinak bychom si tolik neužívali toho slunka, nevážili bychom si ho. Životní zkoušky jsou tu proto, aby nás zocelily. A já jsem za ně vděčná.

Dost svého času v současnosti trávím tak, že relaxuji, sleduji seriál Přešlapy a zjišťuji, že život je jedno velké překvapení. Nic není trvalé.. To, co se nám děje teď, za pár měsíců už nemusí být pravda. Proto užívejme si toho, co je teď! Vždyť nevíme, jak dlouho to bude trvat.

Proč vám tedy píši toto svoje osobní vyznání?

Možná proto, že život není pořád jen procházka růžovou zahradou.

Život jsou i trny, ale není důvod se vzdávat, ikdyž já jsem to častokrát měla v mysli. Vzdát se.. Znáte ten pocit, člověka nic nebaví, cítí se ztracený. Nemá pro nic motivaci. Proč bych měla číst knihy, když nemám chuť a přesto mě to tolik baví? Překonat se? Dělejme jen to, co nám zrovna pocity velí. Možná jsem hodně emoční člověk, kdy kvůli „prkotině“ dokážu brečet jak malé dítě, ale jedno vím, mám srdce. A na to jsem pyšná ze všeho nejvíc. A další věc, kterou vím, že toužím po rodině, kdy naše děti budou šťastné a s manželem si můžeme za pár let říci „ano, vychovali jsme skvělé děti“.. Pokud už ničemu nevěřím, tak tomuto ano. A také to, že vás chci inspirovat, toužím po tom, chci napsat svou knihu pro vás. Obdivuji Alici Kirš, která svou knihu již vydala.

A k té práci.. Život nám utíká mezi prsty.

Myslím, že je čas konečně začít konat. Pokud nás to v práci nebaví, pokusme se začít tvořit ve volném čase.. Jít vstříc svému snu, vytvořit si svou budoucnost. Každý jeden z nás na to máme. Vím, možná si říkáte, ale vždyť jsem po práci tak „vyřízená“!! Cítím to stejně, o to víc bychom měli poslouchat náš vnitřní hlas.

Jsem moc vděčná za svou kamarádku Verču,

která mě hodně inspiruje a podává pomocnou ruku ve chvílích, kdy se cítím ztracená. Je fajn mít takovou spřízněnou duši, která vám podá pomocnou ruku, kdy vy ztrácíte naději, sílu.. Za to jsem ohromně vděčná! A také moc vděčím své kamarádce Lenče a dalším lidem, Járovi, Martinovi, že si vzájemně pomáháme, moc pro mě všichni znamenáte.

Náš život je časově omezený, čas je jediná věc, kterou již nemůžeme vrátit zpět. Peníze budou, ale čas už ne. Proto bychom si měli dobře rozmyslet, jak ho budeme trávit a taky s kým. Vím, že všichni v sobě máme své kouzlo, které čeká na to, až ho svět spatří. Pokud přemýšlíte nad podnikáním, jděte do toho! Nebojte se, pomoc přijde cestou, věřte svému snu a životu, který toužíte žít.

Důležité je být sví, nenechat se někým jiným měnit. To kouzlo v nás by mělo být tam, kde je. A my ho můžeme jen rozvíjet.

S láskou, Romi